Tunisko má 10 a půl miliónů obyvatel. Z toho zhruba pětina lidí žije v hlavním městě Tunisu. Po několika staletích manželských svazků mezi Berbery a Araby můžeme Tunisany označit jako jeden národ. V Saharských oblastech ovšem dodnes převládají některé Berberské tradice. Ženy například nosí typický šátek s páskou na hlavě (bachnúg a asábu), muži zase bavlněný plášť s kapucí (burnus).
98% obyvatel jsou muslimové, v 2% menšině jsou zastoupeni křesťané a židé. Několik menších skupin se hlásí k islámské sektě cháridža.
Islám znamená „odevzdání se“ a je to základní výzva, kterou Alláh vzkazuje lidem prostřednictvím proroka Muhammada. Počátky Islámu se datují kolem roku 570, kdy se v Muhammad narodil v Mecce. Po roce 600 se mu začal zjevovat Alláh a Muhammad začal promlouvat ke svým chudým spoluobčanům. Vystupoval zejména proti modlářství a vyšším rodinám.
Ty na Muhammada v zápětí začaly vyvíjet velký tlak, pod kterým byl donucen v roce 622 z Meccy uprchnout do Madíny. Tento útěk je nazýván hidžra a rok 622 se stal prvním rokem muslimského letopočtu. Muhammad v Medíně pokračoval ve svých kázáních aby se v roce 632 vrátil do Meccy, kde již řada kmenů odpřísáhla věrnost Alláhovi i nové víře. Mecca byla prohlášena za symbolickým centrem Islámu a Muhammad určil, že se Muslimové celého světa mají modlit směrem k Mecce.
Posvátnou knihou Islámu je Korán. Kniha se skládá ze pěti pilířů, kde se zdůrazňuje vyznání víry, povinnost modlitby, povinnost dávat almužnu žebrajícím, pouť do Meccy a povinnosti v měsíci Ramadánu. Korán jednoznačně patří mezi nejlepší díla arabské literatury a je povinnou četbou pro každého, kdo se o Islám zajímá.
Tunisané se modlí 5 krát denně. Jsou muezziny svoláváni do mešit nebo se modlí na jakémkoliv místě. Nejdůležitější je páteční polední modlitba, jejíž součástí je kázání. Před modlitbou v mešitách je probíhá omývání tekoucí vodou. Není li muslim v mešitě může se použít písek nebo alespoň ručně vykoná pohyby jako při omývání.
Muslimové se také vyhýbají pití alkoholu a požívání vepřového masa, které je pokládáno za nečisté.
Muslimské svátky se řídí o 11 dní kratším kalendářem, který se nazývá hidžrí. Proto připadají dny svátku na jiné datum v každém roce. Podstatné svátky jsou Nový islámský rok, narozeniny proroka Muhammada a měsíc půstu Ramadán. Půst je Tunisany pečlivě dodržován a spočívá ve zřeknutí se jídla, pití, kouření, žvýkání a sexu v době od východu do západu slunce. Ramadán je pro Tunisany fyzicky nemírně náročný a proto z pití tolerována čistá voda a jídlo je dovoleno malým dětem, těhotným a kojícím ženám a starým lidem.
Přes den tak bývá v městech relativní klid, většina restaurací je zavřených a vše ožívá až večer. V roce 2010 vychází Ramadán podle našeho kalendáře od 11. srpna do 9. září.
Přestože je islám nejrozšířenější náboženství v zemi, je tuniská společnost tolerantní a přistupuje k věcem víry velmi uvolněně. Tímto přístupem se Tunisko snaží přiblížit západní civilizaci a zároveň dávat okolním státům najevo, že stále patří mezi muslimské země.
Postavení žen ve společnosti je v Tunisku nejlepší z celého arabského světa. Prezident Habíb Burgíba v roce 1956 zakázal polygamii a vyhoštění manželky bez udání důvodů. Došlo k omezení tradičních dohodnutých sňatků, zvýšení hranice pro vstup do manželství na 17 let a později, v roce 2005, byla tato hranice dále posunuta 18 let. Ženskou pokrývka hlavy (hidžáb) byla Bugíbou nejdříve zakázána ve školách a později omezena i pro veřejné nošení. Mnoho Tunisanek považuje nenošení této pokrývky za vyjádření svobody a jsou na to náležitě hrdé. Ve vesnických oblastech však navzdory zákazům tradice přetrvává a potkáte zde mnohem více zahalených žen, než ve městech.
Základním význam pro obyvatelé Tuniska má rodina, jejíž hlavou je otec a jejíž zájmům se musí podřídit každý jedinec a to za všech okolností. V jednom domě spolu žijí celé generace obyvatel a tunisané, kteří se během života rozhodli rodinu opustit, se po letech vždy rádi vracejí zpátky.